Člověk se rád v dospělosti vrací do míst, kde prožil dětství.

Jako místní vesnický kluk jsem se rád toulal po lesích kolem malé vesničky Líšnice, 10 km severně od Hluboké nad Vltavou. Byly to původně schwarzenberské lesy s nádhernými dubovými alejemi podél štěrkových cest a na okrajích lesa, smrkové houštiny plné hub, plochy listnáčů, mýtiny s malinami, borové porosty s koberci borůvek, menší travnaté lesní cesty a klikatící se luční i lesní potoky, ve kterých jsme s kamarády lovili pstruhy a raky. V dospělosti mě osud odvál na lékařskou fakultu, kde jsem se potkal s mou budoucí manželkou a poté jsme celý profesní život zůstali zdravotnictví věrni. Bydleli jsme v Českých Budějovicích a poté, co nám děti „vylétly z hnízda“, jsme se přestěhovali na rodnou chalupu. Byl jsem již dlouho myslivec a od tohoto koníčka není daleko k myšlence využít vlastní pozemky k chovu zvěře. V roce 2008 začalo budování obůrky…

-- František Toušek --